Ano, ano, už je to tak. Od soboty se můžu hrdě hlásit k šílencům, kteří viděli Avatara v kině víc než jednou :o) A pro druhou "premiéru" jsem si nevybrala nic menšího než pražský IMAX.
Plátno je zde skutečně obrovské, v sále jsem si připadala trochu jako v planetáriu, to prostorové uspořádání se strmými řadami sedadel, kdy se dole pod vámi zvedá 20 metrů vysoké a stejně široké plátno (údajně 7 slonů čtverečních :o), je fakt působivé. Jen ty brýle by člověk mohl dostat vyčištěné, aby je nemusel sotva dosedne leštit kapesníkem...
A až na podruhé mi začalo docházet, jak odvážné výroky nechal Cameron ve filmu zaznít ("proti teroru zasáhneme terorem") a že divoženka Neytiri, kromě drsných učebních metod (s heslem "uč se rychle, nebo pojdi"), byla svým způsobem pěkná mrcha, protože se na Sullyho klidně vykašlala, aniž by ho nechala cokoliv vysvětlit, a pak, když přilít jako machr na "posledním stínu", se k němu najednou lísala. Ale Jakeova hravost a zvídavost mi byla stejně blízká jako poprvé, upřímně já bych se na tak úchvatné cizí planetě chovala úplně stejně – jen s tím rozdílem, že bych asi zařvala hned na začátku, protože pochybuju, že bych utekla té velké kočkovité potvoře jako vystřižené z Predátora :o(
Jednoduše ani repríza neubrala Avatarovi na kráse a působivosti. Za všechno asi mluví skutečnost, že jsem v sobotu vstávala v pět hodin ráno, trmácela jsem se dvě a půl hodiny vlakem do Prahy, abych viděla film, který už de facto znám, a po jeho zhlédnutí jsem se zase trmácela dvě a půl hodiny zpátky domů s pocitem, že to rozhodně stálo za to.